Czech Republic 538 21 Částkov 4
+420 777 664 636
Historie Gypsy Horse

Původy plemene

Gypsy Horse byl chovaný podskupinou Romů žijících na britských ostrovech zvaných Romanichalové, aby tahal obytné vozy s komínem, zvané karavany nebo také „vardo“, ve kterých Romanichalové žili a cestovali. Má se za to, že Romanichalové odešli z Indie, cestovali přes Evropu a dostali se na britské ostrovy okolo r. 1500 n.l. 1 Asi do poloviny 19. století cestovali buď pěšky, nebo na vozech s plachtou a spali buď pod vozíky, v nich nebo v malých stanech2. Obytné povozy přijali za své až okolo r. 1850 a pokračovali v jejich hojném využívání jen asi dalších 70 let3.

Počátky Gypsy Horse jsou zaznamenány v průběhu nebo bezprostředně po druhé světové válce. Většina historie plemene je neoficiální, protože Romanichalové neměli a stále ještě nemají pro své koně žádné chovné registry. Jediný psaný seznam koní Gypsy Horse se objevuje v knize Edwarda Harta z r. 1993 The Coloured Horse and Pony (Barevný kůň a pony). Hart věnoval jednu kapitolu „cikánskému barevnému koni schopnému jízdy po silnici“4.

Hart popisuje část historie Romanichalů a jejich koní, do které zřejmě nahlédl během rozhovorů. Když Romanichalové začali žít a cestovat v obytných vozech s komíny, kterým říkali vardo, neměli ještě koně, kterého my považujeme za Gypsy Horse. Jelikož byli většinou chudí, brali si odhozené koňovité – osly a nechtěné koně. Nechtěné koně zahrnovali mnoho barevných koní a tobiana. Ti velmi vyšli z módy a byli rychle vyřazování ze stád. Mezi těmito vyřazenými byli barevní shirští koně a barva tobiano, která je dnes u cikánských koní přítomna, mohla původně vyjít z tohoto zdroje. Barevní shirové rozhodně na konci 19 st. a až do první poloviny 20. století existovali.5

Do plemene byli také zahrnuti clydesdale, fellský pony a daleský pony. Hart cituje „malíře povozů z Milnrow, Rochdale, Lancanshire“ Johna Shaw, který říká: „Tito cikánští koně začali v padesátých letech 19. století křížením klisen daleského a fellského ponyho s clydesdaleskými hřebci.6 Tři další přispění k linii Gypsy byli puntíkatí koně, Hackney (pozn. překladatele: anglické plemeno) a sekce D welsh ponyho. Puntíkatí koně, appaloosy, okolo druhé světové války u Romanichalů velmi rychle přicházeli do módy a vycházeli z módy a tak se puntíkatí Gypsies příležitostně stále objevují. Aby došlo k přilití větší akce do klusu tohoto plemena, byli do krevních linií zařazeni nejdříve Hackney a pak welsh pony. Welsh byl oblíbený, protože silné kosti a rousy, které byly a stále jsou vysoce hodnocené, nebyly u křížení s welsh ponym natolik obětovány jako mizely při křížení s Hackney.7

Trend, který je i nadále přítomný v Anglii je snížení výšky. Ve vydání z r. 1993 Hart uvádí, že Gypsy Horse větší než nějakých 152 cm/15 pěstí (15 hands) byl normální. Opět cituje Johna Shaw: „Velmi vysocí, chlupatí a barevní jsou nyní v oblibě. Jsou symbolem postavení, vlastněni někým, kdo chce mít něco na koukání, ale nejsou to ve skutečnosti ekonomická zvířata. Stojí příliš mnoho na krmení, kování a postrojích, a ačkoli mají dobré velké nohy, při práci neobstojí. Na to chceš vanner typ koně od 150 do 152 cm (od 14,3 až do 15 pěstí).8 Očividně se „vanner“ typ od 150 do 152 cm začal zdát více žádaným. Dnes jsou u anglických chovatelů běžní 112 – 130 cm (11 až 12 pěstí) vysocí gypsies.
Naopak v Irsku jsou stále velmi oblíbení irští cobové s výškou 15hh+ a vedle nich ti s výškou 11hh-12hh. Koně s výškou 12,1-14,2 nejsou v Irsku příliš žádaní a jsou většinou, pokud se nejedná o exterierově exkluzivní jedince, považováni spíše za „odpad“. Situace v UK je poněkud odlišná, ta koně s touto výškou naopak převažují.

Jména

Hart argumentuje, že Gypsy Horse by měl být považován za plemeno, ačkoli v době, kdy on publikoval, neexistovala žádná plemenná kniha ani registr, který by jim byl věnován.9 První z mnoha takových registrů, které byly založeny se objevil až v 
r. 1996, kdy Dennis a Cindy Thompsonovi založili Gypsy Vanner Horse Society. Webová stránka Gypsy Gold zaznamenává objevení tohoto plemene. Thompsonovi, kteří se domnívali, že plemeno nemá žádné jméno mu dali jméno „vanner“, kterého si všimli u titulku na fotce cikánského koně v Hartově knize z r. 1993. Před Thompsonovými na něho odkazovali tvůrci plemene jako na „coba“, kde obzvláště dobrý jedinec byl nazýván „správný/pravý cob“ (v angličtině “proper Cob“).

Etymologie názvu „vanner“

Předtím, než tento termín použili Thompsonovi, vanner označoval typ koně. Hart to používá ještě na dvou dalších místech. Jedním z nich je citát Johna Shaw uvedený výše10; ve svém druhém odkazu klasifikuje „velmi účelný vanner typ s mnohostranným využitím, mající však „krev tažného koně“11 Denis E. Harvey, spoluautor vysoce respektované knihy „The English Gypsy Caravan: Its Origins, Builders, Technology and Conservation“ („Anglický cikánský karavan: Jeho původ, stavitelé, technologie a udržování“) má u fotky koně text „Flekatý: triumf chovu cestovatelů, kteří ještě neztratili zájem o koně.“ Uvádí, že tento kůň je „slušné velikosti, okolo 15,2 pěstí (15 1/2 pěstí) vysoký, …křížený shirský kůň s dotekem clydesdala? Krevní linii je často těžké vysledovat“12 (Pozn. překladatele: Míra „horse hand = hh“ má 4 palce (inches). Počítá se tedy 15 – 15,1 – 15,2 – 15,3 a 16 pěstí (hh). Výška 15,1 znamená 15 pěstí a jeden palec.)

Oxfordský anglický slovník definuje výraz „vanner“ jako „lehký kůň vhodný pro tažení malého vozu“. Jeho první zaznamenané použití je z r. 1888. Oxfordský anglický slovník definuje slovo „van = vůz“ jako „ zakrytý dopravní prostředek používaný zejména pro dopravu zboží, většinou připomínající velkou dřevěnou krabici s klenutou střechou a otevíráním vzadu, který se však liší velikostí (a do určité míry i formou) vzhledem k zamýšlenému využití.“13 Ačkoli Oxfordský anglický slovník udává, že „van“ je zkrácenou formou slova „caravan“, druhý název se pro „domy na kolech s komíny“ (tj. vardo) začal používat až od druhé poloviny 19. století.14

Rodokmen

Vzhledem k tomu, že Romanichalové si předávali informace ohledně plemene ústně, neexistuje žádný rodokmen zakládajících hřebců a klisen tohoto plemene. Za dva zakládající hřebce plemene se považují The Old Coal Horse a Sonny Mays Horse. Všeobecně je přijímána znalost, že The Old Coal Horse v nějakém období svého života tahal vagóny s uhlím v irském Dublinu.

Jediná konkrétní informace o tomto plemeni předcházející těmto dvěma hřebcům je rozhovor na youtube.com Interview with Old Henry Connors zaznamenaný a nahraný Clononeen Farm. Bohužel některá slova jsou nesrozumitelná. Následujícího rodokmenu, který zahrnuje velkou část dodnes dochovaných pokrevních linií Gypsy Horse bylo dosaženo skrze sdílení znalostí. Větve rodokmenu nejbližší současnosti (a vrcholu rodokmenu) jsou známy s větší spolehlivostí. Je to míněno jednoduše jako cestovní mapa, pouze s hlavními spojnicemi naznačenými jako reference.

Níže uvedený rodokmen rozhodně není kompletní. Někteří významní koně tohoto plemene nemají žádnou známou historii kromě svých rodičů. Jejich předkové mohou pocházet z některé části tohoto rodokmenu a jednoduše nejsou známi nebo mohou pocházet z úplně jiného rodokmenu.

Někteří významní koně historie tohoto plemene

Shaw’s Grey Horse of Scotland  byl šedý Shirský kůň.

Old Henry Horse

Irská rodina Connorsů byla velmi zapojena v rozvoji tohoto plemene, jak to dokazují jména některých koní v linii – Henry Connors’ White Horse (známý také jako The Palace Horse) a Old Henry Horse, pojmenovaný také po Henry Connorsovi.

Kůň na obrázku vpravo má být Old Henry. Fotku udělal Joe Griffin z Old Tower Cobs; pan Griffin udává, že tato fotka Old Henryho neukazuje tak, jak by si zasloužil.

Někteří lidé říkají, že Old Henry a Henry Connors’ White Horse (známý také jako The Palace Horse) jsou jeden a ten samý kůň.

Koně této linie byli dovezeni z Irska do Anglie, někteří – The Sham, The Lob Eared Horse, a The Paddy Horse – Fredem Walkerem starším v průběhu třicátých let 20. století. Dennis Thompson, Američan, který se svojí ženou Cindy přivezl toto plemeno do Ameriky pod jménem „vanner“ dlouze promlouval s Fredem Walkerem ještě před jeho úmrtím. Ačkoli Walker nikdy nevlastnil ani koně The Old Coal Horse ani koně Roadsweeper, potkal krátce po druhé světové válce koně Coal Horse a vlastnil jednu z Roadsweeperových dcer.

The Coal Horse dostal jméno podle toho, že údajně předtím, než se stal slavným, tahal vagón s uhlím v irském Dublinu. Tyto velké vagóny dopravovaly uhlí zabalené ve velkých pytlích do domácností.

 

The Old Paddy Horse

 

Fred Walker starší vlastnil The Old Paddy Horse, syna od Coal Horse a na fotce je údajně on, jak řídí svůj obytný vůz, který táhne The Paddy Horse. Domněnka je, že Paddy je kůň napravo.

 

Roadsweeper

Na obrázku dole je The Roadsweeper. Kdo tuto fotografie pořídil, není známo. Na rozdíl od některých jiných hřebců, u něho několik fotografií přežilo.

 

Jiný zdroj uvádí, že Roadsweeper byl vlastněn člověkem známým jako Boxer Bill, předtím, než ho vlastnil Robert Watson, také z Anglie. Podle Dennise Thompsona, Fred Walker nepovažoval Roadsweepera za hřebce s velkým vlivem na chov, jednoduše proto, že ho jeho vlastník nepoužíval k plemenitbě mimo své vlastní stádo. Thompson si nebyl jistý, na kterého majitele Walker odkazoval – Boxer Billa, Roberta Watsona nebo jiného. Vzhledem k tomu, že Roadsweeper je poupě, ze kterého vyrostla větev Watsonovi linie včetně Lion Kinga, přeli bychom se, že ač se v rodokmenu objevuje až později, přece jen měl významný přínos pro plemeno.

 

The Lob Eared Horse a jeho linie (DNA ověřený prapraděd našeho hřebce AXEL)


The Lob Eared Horse
je nesmírně důležitým hřebcem v plemeni. On a The Sham Horse představují první hlavní větvení v rodokmenu nahoře. Říká se, že byl chován Henry Connorsem a naposledy vlastněn Royem Pricem.

Vyhledejte si moderní velikány jako Sid’s Good Stallion (The Frainey Horse), Hugo BassLenny’s HorseRoad Sweeper USA,  či sám legenda – Bullseye a budou ho mít ve svém původu. Udává se, že Old Rose Sida Harkera ze známé linie Rose je jeho dcerou.

Níže je uvedený velmi neúplný seznam linie The Lob’s. Jeho nejnovějším hlavním přírůstkem je hřebec Alfie Kerryho Tonto, který rychle dokazuje, že je významným hřebcem.

Lobovo jméno má pocházet z toho, že se mu uši sklápěly nebo těžce visely. Slovo „lob“ je staré sloveso, které má tento význam.

Níže jsou některé ze známých linií, které jdou zpátky k The Lob.

 

The Old Horse of Wales (DNA ověřený předek našeho hřebce AXEL)
a další z krevní linie jeho potomků

Informace z následující tabulky velmi spoléhají na vannercentral.com

O The Old Horse of Wales se říká, že také pochází z rodiny Connorsů. Jeho matka se podle záznamů jmenovala The Jerry Connors’ Mare. Jeho otec je nyní znám jako The Old Horse of Ireland. The Old Horse zemřel v květnu 2009; jeho majitel Tom Price svému starému příteli stále vzdává čest na svých webových stránkách.


 

1. C. H. Ward-Jackson and Denis E. Harvey, The English Gypsy Caravan: Its Origins, Builders, Technology and Conservation. Great Britain: W. J. Holman Limited, 1972. Reprint 1973. p. 20.
2. Ibid., p. 29.
3. Ibid., pp. 46-55.
4. Edward Hart, The Coloured Horse and Pony Great Britain: J. A. Allen & Company Limited, 1993. p. 58.
5. Edward Hart, The Golden Guinea Book of Heavy Horses Past and Present London: David & Charles [Publishers] Limited, 1976. p. 14.
6. Hart 1993. p. 63.
7. Ibid., pp. 63-64.
8. Ibid., pp. 64.
9. Ibid., pp. 58.
10. Ibid., p. 64.
11. Ibid., p. 126.
12. Denis E. Harvey, The Gypsies: Waggon-Time and After. Batsford, 1979. p. 56.
13. The Compact Edition of the Oxford English Dictionary. New York: Oxford University Press, 1971 (reprint 1975) p. 3589.
14. Ibid., p. 337.

článek převzatý z TGHA, UK
Překlad: Ola Barker